Všechno je v hlavě, povzbuzovali lékaři Lukáše, který onemocněl rakovinou. Dnes jim dává za pravdu

Dnes si připomínáme Světový den boje proti rakovině. Jeho cílem je zvýšit všeobecné povědomí o této nemoci. Své o ní ví také Lukáš Hupač, otec dvou dětí, kterého zákeřné onemocnění postihlo v době, kdy jeho manželka byla na rodičovské dovolené. Jak rodina zvládla těžkou životní situaci po psychické, ale také finanční stránce?

Až do května 2018 žil Lukáš Hupač běžným životem. Otec dvou dětí se aktivně věnoval sportu a práce učitele ho velmi bavila. Zdravotní problémy přicházely postupně. Během krátké doby si musel vyslechnout krutou diagnózu. Ta změnila život nejen jemu, ale i celé rodině.

Jste povoláním učitel a také jste hodně sportoval. Kdy jste pocítil, že něco není v pořádku?

Diagnózu jsem se dozvěděl v květnu 2018. Hlavním příznakem bylo, že jsem se začal při sportu a obecně při zátěži velmi rychle zadýchávat. Zprvu jsem tomu nevěnoval příliš pozornosti. Prostě jsem si říkal, že jsem jen trochu z formy. Postupně mi dělalo obtíže vyjít jedno patro do schodů. V té době byla silná pylová sezóna, a tak jsem začal spekulovat, jestli nejsem náhodou alergický. Můj stav se ale stále zhoršoval, šlo to poměrně rychle. Začátkem května jsem navštívil praktického lékaře, který mě poslal na plicní oddělení. Po rentgenu už bylo jisté, že se nejedná o žádnou banalitu.

Jaká vyšetření jste musel podstoupit, než lékaři zjistili, co vám přesně je?

Paní doktorka na plicním mě začala léčit s vážným zápalem plic. Hned druhý den mě raději poslala do FN v Plzni na CT vyšetření. Ještě týž den jsem na plicní klinice absolvoval bronchoskopické vyšetření za účelem odebrání vzorku, který by potvrdil diagnózu. Tento vzorek však k potvrzení nestačil. Po tomto vyšetření jsem se stal pacientem hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň. Zde rozhodli o mediastinoskopii, což je operativní odběr vzorku. A tato operace potvrdila a upřesnila to, co lékaři předpokládali. Jednalo se o buněčný B-lymfom s rozsáhlým postižením mediastina neboli mezihrudí, kde se mimo jiné nachází také lymfatické uzliny.

Co následovalo po tom, co vyšetření odhalilo rakovinu?

Lékaři na hemato-onkologii rozhodli o léčbě chemoterapií s podporou biologické léčby. Naplánovali mi celkem 6 aplikací chemoterapie a 8 biologické léčby, vždy v třítýdenním intervalu. Na první dávku jsem byl hospitalizovaný, zbytek léčby proběhl ambulantně. Po třech cyklech jsem měl naplánované opět kontrolní PET MR (zobrazovací metoda kombinující magnetickou rezonanci a pozitronovou emisní tomografii, pozn. red.). Naštěstí již na tomto vyšetření bylo zjevné, že léčba zabírá.

Jak se nyní cítíte?

Po skončení léčby jsem byl hlavně šťastný, že to tu mám za sebou. Od lékařů jsem se dozvěděl, že bude delší dobu trvat, než se moje tělo vyrovná s chemoterapií. Přeci jen to byl velký zásah do organismu. Často jsem pociťoval bolesti v oblasti hrudníku, tedy v místě nálezu. Také jsem občas míval nespecifikované obtíže v okolí krku. Dvakrát jsem navštívil specialistu na ORL, ale pokaždé s negativním výsledkem. Asi před čtvrtrokem se potíže zhoršily a pocit tlaku v krku začal být intenzivní. Po několika vyšetřeních se zjistilo poškození štítné žlázy. Paní doktorka s největší pravděpodobností určila jako příčinu právě následky chemoterapie. Momentálně beru pravidelně menší množství léku na podporu štítné žlázy a můj stav se výrazně zlepšil.

Můžete popsat, jak vám nemoc změnila život po psychické i finanční stránce?

Samozřejmě, že taková nemoc vám naprosto změní život. V první chvíli jsem přemýšlel jen o jednom. Je tohle konec? Nedokázal jsem se srovnat s tím, že bych neviděl vyrůstat děti. To bylo asi to nejhorší. Ale hned od začátku mi strašně moc pomohli lékaři, kteří se mě snažili povzbudit a vysvětlili mi, že se sice jedná o velmi vážné onemocnění, ale zároveň je velká šance se vyléčit. Po počátečním šoku jsem to postupně začal tak brát a s ohromnou podporou celé rodiny jsem poměrně rychle začal uvažovat optimisticky. Moje paní doktorka, které bych chtěl tímto velmi poděkovat, mi neustále tvrdila, že je to hlavně v hlavě! Zlom přišel v půlce léčby, kdy jsem absolvoval kontrolní PET-MR. Výsledek byl velmi povzbuzující. Od té doby jsem začal věřit, že to bude dobré.

Finanční situaci člověk ze začátků vůbec neřeší. To se dostaví až později. Moje nemoc nás potkala v situaci, kdy manželka byla na mateřské dovolené s naším druhým dítětem. Splácím hypotéku, takže jsem po čase musel začít řešit i tyto problémy. Opět musím poděkovat rodině. Naši rodiče nám pomohli překonat to nejhorší. Asi v půlce léčby jsem se od manželčiny kamarádky dozvěděl o Dobrém andělovi.

Léčba je náročná fyzicky, psychicky i finančně

Jak vám tato organizace pomohla?

Zprvu jsem vůbec neuvažoval o tom, že bych Dobré anděly kontaktoval. Jsem člověk, který si neumí říkat o peníze. To mám odjakživa. Měl jsem pocit, že je spoustu jiných lidí, kteří jsou na tom hůř a pomoc potřebují víc. Nicméně po domluvě s manželkou jsem se rozhodl o pomoc přeci jen požádat. Dnes jsem za to rád. S pomocí Dobrého anděla jsem si například mohl „dopřát“ kvalitnější potraviny, dětem zajistit aktivity, které bych jim vlivem své pracovní neschopnosti nemohl dopřát. Zkrátka, jejich pomoc do naší rodiny vnesla trochu stability a klidu, který jsem při léčbě strašně moc ocenil.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co je Dobrý anděl?

„V naší nadaci Dobrý anděl každý měsíc přijmeme do systému průměrně 107 nových rodin s nezaopatřenými dětmi, kde má rodič nebo dítě rakovinu či dítě jiné závažné onemocnění. Příspěvky dárců rozdělujeme pravidelně každý měsíc rovnoměrně mezi aktuální počet rodin, kterých je nyní téměř 3 700. Během 8 let existence nadace Dobrý anděl dárci pomohli téměř 7 500 rodinám,“ vysvětluje Markéta Křížová z Dobrého anděla.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Máte dvě malé děti. Řekl jste jim o své nemoci, a jak to ony vnímaly?

V tomto jsme s manželkou tak trochu zaváhali. Dceři byly necelé 2 roky. Ta ještě byla naštěstí mimo to všechno. Syn však navštěvuje stejnou školu, ve které jsem před nemocí učil. Samozřejmě věděl, že jsem nemocný, ale nechtěli jsme mu říkat, o jakou nemoc jde. Od začátku jsme se u něj snažili vyvolat dojem, že vše bude v pořádku. Bohužel, jednoho dne přišel syn ze školy s tím, že mu spolužáci řekli, že mám rakovinu. Dodnes je mi hrozně líto, že to musel slyšet od nich a minimálně půl dne se s tím musel prát, než jsme mu to doma s manželkou vysvětlili. Nicméně si myslím, že to přijal celkem statečně.

Co byste vzkázal lidem, kteří s podobnou nemocí zrovna bojují?

Je to v hlavě. Tuhle frázi jsem během nemoci slýchával tak často, že už mi lezla krkem. Od začátku jsem to věděl. Věděl jsem, že když se tomu poddám, bude to jenom horší. Jenže kdo to nezažije, neví, o čem mluví. To se prostě z hlavy dostat nedá. Ale musím uznat, že je to ta nejlepší obrana. A rodina samozřejmě. To jsou věci, které člověka ženou dál.

Co plánujete po uzdravení, vrátíte se do práce, ke sportu a ke svým koníčkům?

Moc rád bych řekl, že už jsem zdravý. A také se tak i cítím. Ale asi už navždy budu žít s vědomím, že se nemoc může vrátit. Ale zároveň vím, že se s ní dá bojovat. A tohle vědět, je pro mě strašně důležité. Momentálně chodím do práce a snažím se žít život jako dřív. Vracím se i ke sportu, i když to trochu bolí. Každopádně si daleko víc užívám času stráveného s rodinou.

Co o Lukášově onemocnění říká onkolog?

„B lymfomy se řadí mezi tzv. Non-Hodgkinské lymfomy, jedná se o velkou skupinu nádorů krvetvorby, v tomto případě z lymfatických uzlin a tkání. Rozlišujeme mnoho podjednotek od vysoce agresivních po tzv. indolentní lymfomy s pomalým průběhem. Nejčastější je difuzní velkobuněčný lymfom a folikulární lymfom. Z povahy krve, jakožto „tekutého orgánu“, se lymfomy léčí primárně systémovou terapií, tedy aplikací protinádorových léčiv do žíly. V některých případech se terapie doplňuje lokálním ozařováním. Oproti ostatním typům „rakoviny“ se ve většině případů jedná o onemocnění léčitelné až vyléčitelné,“ říká MUDr. Anna Nohejlová Medková z Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Martina Richterová

Tagy:
rakovina