„Do Karolíny jsem se zamiloval na první pohled. Byla jako smršť. V sexu byla otevřená a nespoutaná,“ začíná svůj příběh Filip. I on ale patří k několika stovkám mužů, kteří mají zkušenosti s domácím násilím. U Karolíny prý vše přicházelo pomalu a nenápadně. Zdviženým ukazováčkem ale měly být prudce měnící se nálady. „Většinou jsem vůbec nepochopil, co se vlastně stalo, ale najednou bylo všechno špatně,“ popisuje stavy, které možná poznávají i ostatní muži.
Vše navíc Karolína obracela proti Filipovi. „Po čase to vždy skončilo u toho, že já ji nedokážu v těžké chvíli podpořit. Bylo úplně jedno, co jsem říkal. Plakala, křičela, vytahovala všechno, co jsem kdy udělal špatně nebo domněle špatně, a vůbec jsem byl ten největší hajzl,“ pokračuje Filip. Výstupy prý často vrcholily rozbíjením věcí, talířů, hrnků, jednou dokonce přítelkyně roztrhala i knihu.
Vztah začal být čím dál tím ostřejší. „Dramaticky odcházela, vyhazovala věci z oken nebo vyměňovala zámek a volala na policii, že ji týrám,“ říká Filip. Pokaždé, když se ale Karolína uklidnila, začala všeho litovat a omlouvat se. Odborníci v takovém chování poznávají hraniční poruchu osobnosti. „Ta je charakteristická silnou emoční labilitou, černobílým viděním světa, kmitáním mezi symbiotickou láskou a ostrou nenávistí, impulzivitou, změnami nálad z vteřiny na vteřinu,“ vysvětluje Naděžda Soukupová, psycholožka Intervenčního centra Praha.
I když Filip věděl, že vztah nikam nevede, Karolíně v jejích světlých dnech nedokázal odolat. „Když měla dobrou náladu, byla úžasná, dokázala se bavit a ve společnosti byla hvězdou,“ popisuje Filip. Prý se necítil nikdy být tak milován jako právě Karolínou. I tak se s ní třikrát rozešel a třikrát se k ní zase vrátil.
„Symbiotická láska je velice opojná a často u ní máme pocit, že jsme s partnerem jeden organismus a že za všemi viditelnými problémy se skrývá pravá láska. V takovém případě nejsme schopni se protějšku vzdát i přesto, že nám ubližuje,“ vysvětlila Soukupová. Lidé prý potřebují opravdu uznat svá vlastní zranění a oddělit je od fantastického snu, který zastírá jejich vnímání reality. „Důležité je uvědomění, že sen o hezkém vztahu se s aktuálním partnerem neděje,“ dodala psycholožka.
A to si postupně uvědomil i Filip. Záchvaty přítelkyně totiž začínaly být stále silnější. „Věci začala házet přímo po mně. Několikrát mě zbila botou nebo knihou. Bránit jsem se nemohl, křičela, že jestli se jí dotknu, okamžitě volá policii,“ řekl Filip. I v tomhle odborníci vidí podobnost s jinými případy. Ženy totiž poměrně často samy vyhrožují partnerovi, že jeho samotného z domácího násilí obviní. „Je namístě klienta upozornit, do jak náročné, nebezpečné a složité situace se může dostat, a to i v situacích, kdy se pouze brání fyzickým útokům partnerky,“ poradila právnička Barbora Kvasničková.
Psychický teror střídaly fyzické útoky. „Když jsem se snažil odejít z bytu, stavěla se mi do cesty, křičela o pomoc a vyhrožovala sebevraždou. Nakonec na mě útočila bez jakéhokoliv varování. Jednou mě třeba zničehonic praštila násadou od koštěte přes záda a hlavu, když jsem seděl u počítače,“ řekl Filip. Poslední kapkou prý bylo, když mu Karolína zlomila ruku železným svícnem. Až tehdy prý našel sílu odolat všem slibům i výhružkám a odešel definitivně.
Tomáš Polák
