Vzbouřené republiky na východě Ukrajiny slaví pět let existence. „Náš největší úspěch? Že existujeme,“ zní z Doněcka.

Během ostré fáze konfliktu východem Ukrajiny otřásaly tankové souboje, dělostřelecké salvy a dokonce dopady taktických raket Točka. Do války se podle dostupných informací měli zapojit i příslušníci ruské armády, kteří podporovali vzbouřence. Podle oficiálních údajů zvláštní mise OSN na Ukrajině si válka mezi lety 2014 až 2019 vyžádala nejméně 13 tisíc mrtvých.

Přesný počet obětí nebude asi nikdy znám. Dodnes není jasné, kolik lidí zmizelo během mimosoudních poprav, které praktikovaly všechny strany konfliktu.

Dnes vzdálenější periferii Doněcka stále protíná frontová linie. Městečko Marjinka je doslova rozděleno na dvě části. Malá obec přimknutá k metropoli proruských rebelů, podobně jako kdysi studenoválečný Berlín, funguje jako přechod mezi územím kontrolovaným ukrajinskou vládou a vzbouřenou Doněckou lidovou republikou. Na obou stranách improvizované hranice vzniklé po podepsání minských dohod stojí vojáci.

Ve městečku stále zůstávají domy poznamenané válkou. Prudké boje tu místní obyvatelé pamatují naposledy před dvěma roky. Obden však slyší vzdálené výbuchy, které sem doléhají patrně z prostoru bývalého doněckého letiště, dnes země nikoho. Příměří tu je vratké jako po celé délce fronty. Občas dochází ke sporadickým přestřelkám mezi znepřátelenými zákopy.

„Válka se už dávno týká jen těch, kteří žijí na frontové linii,“ říká místní obyvatel Žéňa. Jak dodává, ozbrojený konflikt, byť teď spíš zamrzlý než horký, jim stále působí nesnáze. Stává se, že vznikají problémy s elektřinou, vodou nebo mobilním signálem. „Hlavně, že po lidech už nestřílí,“ krčí rameny nad situací.

Dárek od Putina

Doněck už dávno nevypadá jako hlavní město bojujících vzbouřenců. Časy, kdy dělostřelecké granáty dopadaly poblíž centra města a kdy se zvuky z továren mísily s explozemi, jsou pryč. Bývalá východoukrajinská metropole žije relativně normálním životem, pokud se to dá říct o životě v nikým neuznané republice.

Válka je daleko a je to znát. Lidi trápí mnohem více nezaměstnanost než situace na frontě. Obchody jsou plné zboží, v drtivé většině ruské provenience. Klidně si tu můžete dát burger nebo místní pochoutku, tradiční koňský salám machan. S ukrajinskou měnou tu ale nepochodíte. Už pár let se tu platí ruským rublem.

Město se připravuje na páté výročí vyhlášení nezávislosti, které připadá na 11. května. Právě v tento den bylo v roce 2014 provedeno referendum o nezávislosti na Ukrajině. Doněck proto teď na každém kroku zdobí černo-modro-rudé vlajky, oficiální trikolora proruských vzbouřenců.

K pátému výročí existence Doněck dostal od svého ruského patrona dárek, na který místní s nadějí dlouhá léta čekali. Vladimir Putin vydal dekret umožňující získat obyvatelům od Ukrajiny odtržených regionů ruské občanství ve zjednodušeném řízení. Pán Kremlu tím chtěl prý přispět k řešení tíživé humanitární situace v Donbasu.

„Nyní jsou na čáře mezi Ukrajinou a Doněckem ohromné fronty. Lidé, kteří od nás před válkou utekli na Ukrajinu, se vracejí do Doněcka. Zařizují si občanství Doněcké lidové republiky, jen aby mohli následně získat ruské občanství,“ popisuje situaci bývalý ministr zahraničí neuznané Doněcké lidové republiky Alexandr Kofman.

Podle jeho mínění vydávání ruského občanství obyvatelům Donbasu nejen ulehčí lidem situaci, ale především region těsněji prováže s Ruskem.

Existence je úspěch

Kofman stál u samých počátků odštěpení Doněcka od Ukrajiny. Před pěti lety jako místopředseda Svazového parlamentu Novoruska kandidoval na šéfa republiky. Ve volbách skončil na druhém místě. Poté do února 2016 vedl doněcké ministerstvo zahraničí.

„Největší úspěch Doněcké lidové republiky? Že existuje,“ říká rezolutně doněcký politik. Kofman je přesvědčen, že se Donbasu za pět let nezávislosti podařilo mnohé. Ale, že ubránila svou vlastní existenci je to nejdůležitější.

„Díky minským dohodám je ostrý konflikt minulostí a přestřelky na frontě méně překáží obyvatelům Donbasu. Dále, hlouběji se ekonomicky integrujeme s Ruskou federací. Legislativa a politika republiky se všeobecně liberalizuje. Možná mnohem více, než bych si já osobně přál. Nemyslím si, že k tomu nastal ten pravý čas,“ popisuje exministr změny v Doněcku za posledních pět let.

Za největší neúspěch Kofman považuje to, že se k tak zvaným lidovým republikám nepřipojily další ukrajinské regiony. Nevylučuje však, že pod tíhou ekonomické situace na Ukrajině a dalších okolností k tomu v budoucnu může ještě dojít.

Hrozba jménem Zelenskyj

„Obával jsem se, že vítězství Zelenského může zásadně změnit postoj lidí na Donbasu. Lidé poblíž fronty jsou unaveni ostřelováním. A celkově jsou lidé unaveni ukrajinskou ekonomickou blokádou a nezaměstnaností. Proto jsem se velmi strachoval, že Zelenskyj může podniknout nějaké mírové iniciativy, které přesvědčí naše obyvatele k návratu zpět na Ukrajinu,“ popisuje Kofman nebezpečí, které viděl v nedávno zvoleném prezidentu Ukrajiny.

Podle jeho slov se však Zelenskyj snaží zalíbit voličům poraženého prezidenta Porošenka, a proto jeho poslední výroky namířené proti Rusku mají radikální nádech.

„Ani po volbách z Kyjeva neslyšíme žádné hlasy míru. Ukrajinská politika se nezmění. Určitě ne do parlamentních voleb,“ podotýká doněcký politik.

Kofman nepopírá, že nový ukrajinský prezident Zelenskyj, kterého všichni na Ukrajině znají jako populárního komika, imponuje obyvatelům Donbasu. Tečku za spekulacemi o možném návratu Donbasu na Ukrajinu prý ale udělalo Rusko.

„Rozhodnutí Moskvy vydávat obyvatelům Donbasu občanství ve zjednodušeném řízení také pomohlo lidem uvědomit si, na koho se v příštích letech chtějí orientovat. Jestli na Ukrajinu, nebo na Rusko,“ myslí si bývalý doněcký ministr zahraničí.

Na otázky spolupracovníka online zpravodajství FTV Prima Jiřího Justa odpověděl v exkluzivním rozhovoru také současný doněcký vůdce Denis Pušilin:

Co si myslíte o zvolení Volodymyra Zelenského ukrajinským prezidentem? Může jeho zvolení napomoci k míru na Donbasu?

Myslím si, že Ukrajinci nehlasovali za Zelenského, jako spíš proti politice ukrajinské vlády a proti Petru Porošenkovi.

Co se týká mírových snah nového ukrajinského prezidenta, tak v tomto směru nejsme optimisty. Předvolební výroky Zelenského měly daleko k čemukoliv konstruktivnímu. Přitom je zjevné, že za současné situace na Ukrajině nelze hovořit o její politické samostatnosti. Kyjev svou politiku koordinuje se Západem.

Zelenskyj už údajně prohlásil, že je zastánce minských dohod. Zároveň ale řekl, že neposkytne Donbasu žádný zvláštní status, nedá obyvatelům amnestii a že nemá žádný smysl hovořit přímo se zástupci republik. To je v přímém rozporu s obsahem minských dohod. Jak taková prohlášení mohou pomoci k řešení občanského konfliktu?

Jaká je nyní situace v Doněcké lidové republice? Dá se říct, že vaše republika žije více méně klidně?

Jak napsal ruský básník Alexandr Blok: „O klidu se nám může jen zdát.“ Ano, situace na frontové linii je nyní jiná než, byla v letech 2014 a 2015. K vážným bojům nedochází. Nehledě na to, Ukrajina se pravidelně uchyluje k provokacím. Dochází k ostřelovaní našich pozic na frontové linii, a také civilní infrastruktury a obytných domů.

Opět musím zdůraznit, že to odporuje minským dohodám. Avšak ukrajinská vláda nemůže nebo nechce přimět své ozbrojené síly k plnění dohod.

Ruský prezident Vladimir Putin nedávno rozhodl, že obyvatelé Donbasu budou mít jednodušší přístup k ruskému občanství. Znamená to, že vaše republika bude mít ještě těsnější vztahy s Ruskem?

Byla by to nepravda, pokud bych odpověděl, že to neznamená těsnější vztahy s Ruskem. Samozřejmě, pro obyvatele Doněcké lidové republiky to je radostná a dlouho očekávaná událost. Rusko je historicky blízké Donbasu, proto získání ruského občanství je pro nás zadostiučinění.

Ukrajina posledních pět let od sebe Donbas pouze oddalovala - ostřelováním, blokádou, odnětím sociálních záruk, rusofobskou rétorikou, útlakem ruského jazyka a tak dále.

Takže na jednu stranu, z pozice Ruska to je vynucené opatření, protože nemohou tolik let miliony lidí žít bez základních práv, například svobody pohybu. Ruské federace poskytla svobodu a práva našim lidem..

Na druhou stranu to je splněný sen mnohých obyvatel Donbasu, kteří se vždy považovali za Rusy. Jak bych nemohl uvítat tento krok? Jsme Rusku velmi vděční

Co se Doněcké lidové republice za pět let její existence podařilo?

Podařilo se nám docela rychle od nuly vybudovat všechny státní orgány. Ukrajinské státní úřady Donbas opustily ještě v létě 2014. Během války a při přirozeném propadu ekonomiky jsme už koncem roku 2014 vytvořili vlastní bankovní systém, důchodové a další sociální fondy. Ano, vyplácené dávky nejsou stále vysoké, ale zabýváme se rozsáhlým spuštěním ekonomiky. Podařilo se nám zachovat průmyslový potenciál. Vytvořili jsme svou armádu z rozdrobených sil lidové domobrany.

Dokonce když bylo naše hlavní město vystaveno strašnému ostřelování, v Doněcku se pečovalo o trávníky a město si zachovalo milion růžových keřů. Vyváželi jsme odpadky, vytápěli jsme v domech, technické služby stoicky snesly všechny útrapy války. Mnoho pracovníků služeb zemřelo, protože se snažili rychle, často během ostřelování, obnovit ukrajinskými střelami poničené elektrické vedení nebo plynovody. V naší republice jsou velmi nízké ceny energií, jsou několikanásobně nižší, než na Ukrajině. V této oblasti u nás ceny nerostou od začátku války.

A co se vám nepodařilo?

Na Donbasu jsou lidé zvyklí pracovat a jsou hrdí na výsledky své práce. Největším problémem pro naší exportně orientovanou ekonomiku je neuznaný status republiky. Jsme vděčni Rusku, že otevřelo pro produkci našich firem svůj trh.

Jiří Just