Vzpomínka na blížící se Den lidských práv

Málokdy se vzpomíná, že protistátní hesla, slogany a nápisy se objevovaly mnohem dříve než v osmdesátých letech minulého století. Z archivů lze zjistit, že u nás graffiti vznikly z důvodu zastavení vycházení Literárních novin.
Lennonova zeď
Lennonova zeď
koláž TV Prima

reklama

Hudebník Jiří Bareš se v roce 1967 vydal spolu s kamarády po zastavení Literárních novin do nočních pražských ulic a psali na zdi protestní hesla. Z jeho fejetonu z roku 1977 vyčteme, že „na konci srpna 1968 bylo nápisů na pražských zdech tolik, že natěračům trvalo několik let, než písmo přestalo pod novými fasádami prosvítat.“ V době, kdy Bareš psal fejeton „Jaro 1977“, se na stejném místě u Čertovky naproti Francouzskému velvyslanectví nacházela již podle jeho slov pouze záplava banalit, která neměla žádný viditelný vztah k tehdejším poměrům. Současně si ovšem všiml, že se verše na omítkách rozšířily a táhly se již do poloviny Velkopřevorského náměstí.

Mnohým se tehdy zdálo, že určitá disidentská činnost, jako psaní po zdech, příslušející spíše mladší generaci se s jejich nástupem a již více zpracovaných systémem (vstup do SSM pro ně nebyl problémem) vytrácí. Nebylo tomu tak zcela, a to rovněž díky hudbě a Lennovi. Ze skupiny Mladé umění za mír vzniká 8. prosince 1988 Mírový klub Johna Lennona a mezi jejich členy byli disidentské i dnes politicko-společensky známé osobnosti jako Hana Marvanová nebo Stanislav Penc.

Lennon představoval pro tehdejší mládež na Západě i Východě vzor a prototyp bojovníka za lidská práva. Byl bojovníkem i zpěvákem – jeho píseň  "Working Class Hero", bojuje proti sociálním rozdílům. Dnes již ho trochu chápeme, zatímco dříve jsme se tomu divili.

 

 

Rok 1988 byl poslední, kdy policie rozháněla lidi z Kampy od Lennovy zdi později nazvané Zdi nářků, kde 8. prosince na památku dne smrti oblíbeného zpěváka se zapalovaly svíčky. Pro toto rozhánění a zákaz byl již tento den spojován s o dva dny pozdějším Dnem lidských práv.

K tomu se u nás váže vzpomínka z roku 1976, kdy toho roku se 10. prosince ve vinohradském bytě překladatele Jaroslava Kořána schází skupinka lidí, která dala podnět textu Charty 77 a do konce prosince se jí podařilo sehnat kolem dvou set podpisů. Oficiálně byla Charta vydána v lednu 1977 a za její autory jsou považováni Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek.
Na tyto dny, na které se dnes vzpomíná, se snaží starší pamětnická generace tu mladší napojovat. Starší generace intelektuálů vesměs z těch, kteří tehdy vstupovali do SSM, vidí opět dnes v naší rozdělené společnosti boj mezi byrokracií a lidem a často se mluví a píše o začínající totalitě. Co však je dnes míněno totalitou? Je to netolerance vůči opačnému názoru a v naší rozdělené společnosti se obě skupiny tímto obviňují.

Komentář

Na 10. prosince skupina Milion chvilek svolává demonstraci a bude mluvit o nepřátelích představující byrokracii a totalitu.

Snad je ale namístě od pamětníků, kteří u nás začínali s demonstracemi u Lennovy zdi a připomínání Dne lidských práv, připomenout, co je to totalita, co je možnost demokratických voleb a tolerance opačného názoru.

Byrokracie zde vždy do určité míry byla a bude. Sváděli jsme a budeme s ní svádět boj. Nyní jde však o totalitu a netoleranci, kdy obě tyto vlastnosti dokáží zneužívat a používat byrokracii a její aparát.

O tom všem, co se děje, vyjadřuje jeden Lennonův výrok z jeho posledním rozhovoru, když se ho novinář ptal, co pro něj znamená "Imagine" (název jedné jeho písně) a zpěvák odpověděl: „Lidé tráví spoustu času tím, že se snaží být někým jiným než sebou samými, a to je vede k častým nemocem.“

 

 

Mirko Radušević

reklama

reklama