Z inženýrky řeznicí – co vše je možné při cestách po Novém Zélandu

Nový Zéland je z mnoha hledisek neuvěřitelnou zemí. Krása a tajemnost místní přírody vás pohltí i když zrovna nepatříte mezi milovníky Pána prstenů. Můžete jet hodiny přírodou a nikoho nepotkáte, všude se rozprostírá klid a čas jako by místy vůbec neexistoval.

V této pohádkové zemi, kde k autu nepotřebujete techničák a koupi vozu stačí nahlásit na poště, aby bylo vaše, jsem strávila jeden rok. Byl to rok plný překvapení, poznávání a velkých zkoušek.

Začátky jsou vždycky těžké

Podařilo se mi získat vízum Working Holiday, a tak mě čekal jeden rok na Novém Zélandu. Již příjezd se však zcela nevydařil, protože jsem se při předešlém výletě do Japonska zranila během lyžování, a do Auckandu jsem přiletěla s berlemi a oteklým kolenem.

Protože jsem neměla ani tušení, kam se vydat, rozhodla jsem se dát na rady bývalých spolužáků, kteří mi doporučili vyrazit směr Queenstown. Toto malebné, turisticky velmi populární městečko se nachází na Jižním ostrově, a prý bude jednoduché sehnat tam práci a bydlení.

Jak už to tak bývá, opak byl pravdou. Queenstown je sice nádherný, ale pro cizince, kteří se tu chtějí na chvíli usadit, to není tak jednoduché.

První noci strávené v nejlevnějším hostelu, přímo nad diskotékou byly pekelné. Když jsem konečně sehnala normálnější ubytování za přijatelnou cenu, dosti se mi ulevilo. Tak teď už jen najít práci.

Když nemáte ani vindru

Protože jsem byla absolutně bez peněz, šla jsem pomáhat s úklidem do hotelu. To mi vydrželo dva dny. Jednak moje operované koleno úklid dost špatně snášelo a taky to prostě není práce pro mě.

Naštěstí jsem zrovna byla pozvána na pohovor na zajímavou pozici, ze které se však vyklubalo něco zcela jiného. Doplňovat zboží se mi nechtělo, ani v hodobožovém supermarketu, který je určen pro zámožné lidi. Hledali však také řezníka do oddělení masa, což znělo zajímavěji. Hned jsem projevila zájem typickou větou – „Řeznice? No to jsem vždycky chtěla být!“ Mé zkušenosti byly nulové, což jsem také přiznala, ale mé neutuchající nadšení mě dostalo do dalšího kola výběrového řízení.

Ukaž, co umíš s nožem

Praktická zkouška byla mou slabinou. Zatímco ostatní zájemci o pozici byli řezníci či kuchaři, já jsem inženýrka cestovního ruchu. Nicméně mám i rok studia záchranáře, takže se nenechám zastrašit. Zkouška se konala na kuřeti. Ukaž, jak to umíš s nožem, vykosti a naporcuj kuře. Ještě že máme YouTube. Rychle jsem si na záchodě vyhledala videa s touto tématikou a pak se snažila vypadat sebevědomě. Samotná jsem tedy nemohla uvěřit, když jsem výběrové řízení vyhrála a byla mi oficiálně nabídnuta práce řeznice na plný úvazek.

Bourám maso, zatímco venku sněží

Práci jsem vzala a další dva měsíce jsem připravovala a pletla klobásy, bourala a porcovala výběrové maso a musím říct, že mě to cekem bavilo. Přicházela však zima a vidina nemožnosti trávit čas v horách mě dovedla do jednoho outdoorového obchodu, který jsem si zamilovala hned první den po jeho návštěvě. Specializace na lezení a skialpinismus ve spojení s parádním šéfem slibovala příjemné pracovní prostředí. Horší bylo, že nikoho nepotřebovali, zaměstnanců měli dost.

Přečtěte si také:

Když jsem zvládla získat pozici řeznice bez jakékoli zkušenosti, musím se přeci dostat do obchodu, kde se zanedlouho začnou prodávat freeridové a skialpové lyže a vše se bude točit kolem mých nejoblíbenějších sportů.

A tak jsem do obchodu chodila častěji a častěji a neustále se ptala, jestli mě nepotřebují. To už jsem se skamarádila s většinou prodavačů, a tak nezbývalo nic jiného, než párkrát přinést lahvinku vína či klobásku (ne, nejmenuji se Hujerová), zúčastnit se večerních schůzek u piva a vína a vydržet do 4 do rána. Získat práci je někdy skutečná fuška.

Trpělivost přináší nejen růže, ale i práci

Po poslední schůzi, která trvala do ranních hodin, mi můj budoucí šéf nabídl práci na poloviční úvazek. Během prvního týdne z toho byl úvazek plný, a tak jsem si užila krásnou zimu plnou lyžování, chození na skialpy a pochopitelně i práce. Můj šéf byl však natolik empatický a chápavý, že když nasněžilo, nechal nás jít lyžovat a mohli jsme přijít do práce později.

Nic však není růžové a nic netrvá navždy, a tak jsem se po dlouhodobých neshodách s jedním ze spolupracovníků raději rozhodla ukončit mé působení v Queenstownu a vyjet objevovat krásy ostrovů novozélandských. Postupně za mnou přijelo několik návštěv a v dodávce Julče jsme projeli všemožná zákoutí.