Západobalkánské zápisky: Putin v Bělehradě – zázrak se nekonal (část 2.)

Návštěva Putina byla pro obě země v současnosti velice důležitá. Srbsko potřebuje podporu Ruska jednak ekonomickou, zejména dodávky plynu – „Turecký proud“, ale ještě více politickou podporu týkající se Kosova. Rusko v podmínkách chladnoucích vztahů se Západem chce dokázat, že dosud v Evropě má věrného spojence. Proto také novinář listu Kommersant napsal, že cesta Putina do Srbska je testem, zda má Rusko ještě v Evropě přítele.
Vladimir Putin a Aleksandar Vučić - foto Kreml.ru
Vladimir Putin a Aleksandar Vučić - foto Kreml.ru

Mnohé ve vztazích Rusko-Srbsko naznačil již úvod setkání. Putin se objal s ministrem zahraničí Ivicou Dačićem, zatímco s ostatními včetně prezidenta Vučiće si jen podal ruce. Náhoda nebo diplomatická symbolika? Jen náhoda v případě, kdy je Dačić známý jako veselá kopa zpívající písně a operní árie při setkáních se světovými politiky. Diplomacie je náznak toho, že ministr zahraničí ještě více sympatizuje s Ruskem než prezident a že prezident by neměl nabírat prozápadní kurs.

Řešení Kosova a Daytonu

Co se týče výsledku a hodnocení celé návštěvy, je to jednoduché, zázrak se nekonal. Vše bylo napsáno v minulém článku (část 1. o návštěvě Putina) a předpovědi se vyplnily. Očekáváné Putinovo vyjádření ke Kosovu se dá shrnout do jedné věty: „Podporujeme oboustranně přijatelné řešení problému Kosova v souladu s rezolucí 1244 Rady bezpečnosti OSN.“ Znamená to, že zázrak se nekonal a Rusko nepřichází s žádným novým řešením pro Kosovo. Proto zatím platí jako možná varianta, kterou podporují USA, zatímco Německo je proti, a to je „handl“ s územími v Srbsku a Kosovu. Zdá se, že i zde projevuje Evropa svoji neschopnost a dává šanci Trumpovi projevit se jako daleko schopnější vyjednavač. Ten navíc projevil rezervovanost vůči kosovským politikům a jejich návrhům, čímž získal body u Srbska. To se dlouhá léta žádnému americkému politikovi nepodařilo!

Jestliže otázka Kosova po návštěvě Putina nemůže zaznamenat ohlas, jinak je to v případě bosenské Republiky srbské. Zde nahrála souhra okolností, že se ze setkání Putina s prezidentem této republiky Miloradem Dodikem stal nejpodstatnějš okamžik celé Putinovy návštěvy v Bělehradě. Den předtím, jak jsme již psali, se setkal turecký prezident Erdogan s chorvatskou prezidentkou Kolindou Kitarović a při té příležitosti prohlásil, že je potřeba revidovat mírovou dohodu z Daytonu. Ta mimo jiné ustanovila existenci dvou entit – konfederaci Federace Bosny a Hercegoviny (chorvatsko-muslimský útvar) a Republiky Srbské. Ruský prezident ale v Bělehradě prohlásil, že stojí za Daytonskou dohodou a tím Erdoganovi naznačil, že Rusku není vůbec po vůli turecké vměšování do politického uspořádání Bosny.

Putinova návštěva uprostřed demonstrací opozice a aktivistů

Rusko – srbské vztahy jsou skutečně velmi intenzivní, o čemž svědčí, že Putin navštívil Srbsko čtyřikrát (r. 2001, 2011, 2014 a 2019). Tentokrát Putin projevil spojenectví mimo jiné vyznamenáním srbského prezidenta Řádem svatého Alexandra Něvského. Srbsko má pro Rusko velký význam, neboť je ve skutečnosti jedinou spřátelenou evropskou zemí. Toto přátelství si ovšem musí Rusko stále potvrzovat a upevňovat už nejen pro srbské směřování do EU.

Pro Rusko existuje v Srbsku  problém, a to je srbská opozice, nevládní organizace a různí aktivisté. Ti všichni nesouhlasí s politikou současné srbské vlády, a to zejména s podávaným řešením kosovského problému. Dnes a denně se v poslední době konají v Bělehradě protestní akce a demonstrace proti vládě. Vše začalo již v roce 2017 po prezidentských volbách. Vůdčí silou demonstrací jsou různá občanská sdružení, nevládní organizace a studenti, jejichž sílu se v tažení proti Vučićovi opozice snaží využívat. Není divu, že Putinova návštěva se stala důvodem protestních akcí, kdy opozice a zmíněné organizace vyčítají srbskému prezidentovi proruskou orientaci a směřování na Východ. Nikdo nemusí dvakrát hádat, odkud se demonstrujícím a hlavně různým nevládním organizacím v Bělehradě dostává podpory. Srbsko se nachází pod velkým tlakem Západu, který se snaží, aby se i tato země po Černé Hoře stala dalším - a to posledním - členem NATO na Balkánu (s Kosovem, Makedonií a Bosnou se již nyní stoprocentně počítá). Proto Rusko dobře ví, že Vučićova pozice se může rychle změnit a Rusko s jeho pádem ztratí i posledního přítele v Evropě.

Mirko Radušević

reklama